Takovej běžnej den

Hned ráno to vůbec nevypadalo zle. S holkama jsem se stihla pomazlit, udělala 3 pozdravy slunci, stihla sníst i jeden chleba s kafem.

Pak už to byla divoká jízda.

Mezi 7.50 a 8.00 hlasitá slovní výměna s juniorem, že už by měl sakra vypadnout do školy. Nakonec jsem se dozvěděla, že za jeho zpoždění můžu já, protože jsem mu vysypala včera aktovku, když jsem hledala omluvnej list (hm, příště si ho hledá sám).

8.00 odcházím s Teri do školky.
8.10 telefonát od juniora, nedaří se mu dostat do školní budovy
8.15 došla jsem ke škole, zvoníme a boucháme
8.18 huráá, dozvonili jsme se
8.25 doma vyplňuju přihlášku na studijní pobyt (už měla být poslaná samozřejmě)
8.30 začíná angličtina – zpříjemnila jsem si to procházkou v lese, je to fajn, v angličtině i blbý příhody znějí líp
9.39 zas doma, rozčuluju se přihláška nejde odeslat, domlouvám přitom ubytování na zítřejší konferenci
do 11 se snažím makat na prezentaci (no jasně, že jsem ji už měla mít dávno hotovou)
11 – 12.30 zkoušení trička (u Lenka Vaníková) a nákupy v Bille, abychom měli co jíst
do 13.00 vaření a oběd
do 13.40 pokus o práci na prezentaci
pak přichází Anna, opět konec práce, snažím se pochopit indiánské sčítání (nepochopila jsem), společně nad tím pláčeme
14.30 zachraňuje nás Fanda, chápe sčítání, za odměnu dostává čoko a medvídky, odpouštím mu pozdní odchod do školy
do 15 pokus o práci na prezentaci (přibyl jeden snímek)
pak pro Teri do školky
16 – 18 vyrábíme zvířata z ruliček na papír, nevypadají jako na Pinterestu, Tereza ječí a vztekle běhá po domě, protože je chce mít přesně takový jako na Pinterestu

>>mezitím přijela babička, to zachránilo Terezu (asi bych ji odvedla do lesa jako v té pohádce o Jeníčkovi a Mařence)

>právě teď piju víno a sedím nad tou prezentací, ale snad bude stačit flipčáárt né nebo možná můžu zkusit nějakou tu improvizaci 

Fotku jakože z toho hezkou fakt nemám, zvířata z ruliček jsou někde v koši )

Gentelmani nevymřeli aneb když se vám kolo s dítětem kácí

Tož jsem pro naši malou lenošku jela do školky na kole s cyklosedačkou. Moc tenhle způsob dopravy naší juniorky nemusím, protože už je dost těžká a já už kolo se sedačkou mám problém udržet.

Masakr je to vždycky při otevírání branky u domu a pak branky u školky zamčené na čip. Tak se mi zrovna ve středu stalo, že se mi kolo s Terezou v sedačce začalo pomalu kácet k zemi a já s tím nebyla schopná vůbec nic dělat. Normální člověk by asi nějak chytal dítě, celý by to zapřel nebo já nevím co…..

…. jenže mě to přišlo tak směšný, jak se to kolo pomalu a nezadržitelně přibližuje chodníku….

…. že jsem se začala strašně smát, až my tekly slzy. Řechtala jsem se jako blázen a Teri na mě koukala z části vyděšeně, zčásti překvapeně, co jako ta matka zase blbne.

Jeden pán se synem zrovna vycházel ze dveří a zjevně nevěřil svým očím. Ani jsem mu nemusela nic říkat, přiskočil, zvedl ten můj vehikl s princeznou a ještě mi podržel branku.

Takže já fakt věřím, že gentelmani nevymřeli. A já, i když na chlapy občas vrčím, věřím ve spolupráci obou pohlaví )

První pokus o podcast

První pokus proběhl a všechno bylo jinak, než jsem čekala

Nejvíc jsem se bála techniky, což zas takový problém nebyl a nejméně samotného rozhovoru, což zas taková sranda nebyla. Pak ještě řada detailů, které jsem původně neřešila, jako místo, klid na nahrávání,….

Mým prvním pokusným králíkem byla Ivana (díky ti drahá), se kterou už jsme si jednou povídala a vzniklo z toho asi 17 hustě popsaných stran. Když jsem se je pak asi 3 dny snažila přetvořit do rozhovoru dospěla jsem k tomu, že snad podcast nebo video musí být méně pracné. Hahaha…..

Nainstalovala jsem si Audacity, pořídila malé klopové mikrofony (díky za konzultaci Dan Trzil ) a začala zkoušet nahrávání. Naštěstí na Youtube bylo dost tutoriálů pro začátečníky, takže jsem zvládla zapnout nahrávání a vypnout.

Ráno jsem vykopla děti do školy, ještě jednou prošla otázky, vyzvedla Ivču s mrňousem. Jenda byl unavenej po plavání, tak jsme si myslely, že si dá brzo šlofíka. Brzo trvalo asi půl hodiny:)

No neva, aspoň jsme připravily techniku, udělaly malou zkoušku („tady orel“) a připravily prostředí. Ivanku jsem usadila na houpací křeslo, obložila polštářema pro lepší akustiku. Malej pomalu odpadnul a my si daly sklenku vína, anžto jsme zjistily, že se překvapivě dost stydíme (kdo nás zná, tak ví, proč překvapivě – ani jedna z nás normálně nezavře pusu).

Začalo to dobře, mluvily jsme hezky plynule, no dobře, dost jsme se tlemily, možná nervozitou, možná kvůli vínu.
3 minuta Jéňa zakňučel,naštěstí znova usnul
21 minuta hučí nám kávovar
30 minuta Ivča potřebuje smrkat
37 minuta zaškobrtla jsem se
39 minuta znova jsem se sekla
40 minuta blbá otázka
41 minuta znova jsem se sekla
42 blbá otázka
1 h 03 min Jéňa se budí a je naštvanej
1 h 05 přichází dcera s kamarádkou (mamíí jsem domaaa), hurá, tak je využijeme jako chůvu pro Jendu a stěhujeme se do dětského pokoje, děti jsou slyšet na pozadí záznamu
1 h 09 min Jéňa opět přichází s holkama za námi, Jéňa povídá, holkám jsem rukama nohama ukazovala, že mají být potichu
1 h 14 min vzdáváme to, Jenda prchá, honíme ho po domě, příchází Václavek junior (mamííí jsem domáá)
no dobře, rozloučení s hostem nahraju později 

Velká rodina = všeobjímající láska

Když se řekne velká rodina, hodně lidí si představí vzájemnou podporu, pomoc a hlavně, hlavně tu vzájemnou, velkou, šílenou, všeobjímající lásku, zkrátka VŠL.

Jak to ale ve skutečnosti vypadá?

V naší rodince 2 dospělí, 3 děti, 2 kocouři asi takto:

❤ Anička má pocit, že mám radši Terezku a Fandu.

❤ Terezka má pocit, že mám radši Aničku.

💔 Petr má pocit, že ho nemá rád vůbec nikdo, teda kromě kocourů.

🐱 Kocouři mají pocit, že je děti milují moc (hlavně Tereza) a my málo.

💓  Já mám pocit, že mě mají rádi úplně všichni, teda kromě manžela, který má asi radši nějaký pidižvíky z žaludů.

🤟 Fanda žádný pocit nemá, je mu všechno fuk.

Pozn.: Ale jako si dělám srandu  Jasněže se milujem úplně všichni 

Radost až na kost

Pod vlivem podvratné literatury začaly děti vymýšlet svoje vlastní hádanky:

„Je to macatý, necvičí to a má to krásný vlasy, co je to?“

Za ty krásný vlasy jim to odpustím 

Vyfáral sněhulák

Petr s Teri postavili sněhuláka.

Anna z něj udělala ženu.

Při pohledu na tu temnou postavu se mi vybavilo, jak jsme recitovali na základce Bezruče:

„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem….“

Skvrny na slunci…

Dneska jsou nějaký skvrny na slunci nebo co.

Nejstarší a prostřední soutěžili, kdo dřív odejde do školy….

A vylítli oba z domu o půl osmý.

Tak nevím, jestli bych je neměla nechat vyšetřit.

Osvěta

Jak poznáte, že ve škole proběhla sexuální osvěta?

Jdu s holkama ze školy a zaplaví mě náhle vlna mateřské lásky:

„Já vás tak miluju, holky moje.“

„Mami, jsi lesba?“